Místo: Národní Park Malá Fatra - Malý Rozsutec Stát, obec: Slovensko, Terchová GPS Parkování: 49.2575853N, 19.0662472E GPS Místa: 49.2462244N, 19.1020806E Délka okruhu: 10km

Stručný popis: Jánošíkove diery se nacházejí v NP Malá Fatra, v národní přírodní rezervaci Rozsutec poblíž obce Terchová. Jedná se o soustavou průrev, soutěsek a kaňonů, které vytvořil Hlboký potok (ten jimi protéká). Skládají se ze tří ucelených částí: Dolné diery, Nové diery a Horné diery. Nachází se zde více než dvacet vodopádů, které jsou přístupné po značené turistické stezce. Návštěvníci se zde setkají s množstvím žebříků, lávek a řetězů, cesta je tedy trochu náročná, ale dobrodružná. Z jednotlivých úseků se turistům nabízí překrásné pohledy do krajiny, takže je to opravdu krásná a atraktivní podívaná, která stojí za to.

TIP na cestu

ZobrazitUbytování v obci Terchová, které je velmi dobrým výstupním bodem pro mnohé túry od 340Kč/osoba/noc.

ZobrazitCena/výkon: Ubytování se snídaní se nachází přímo u vstupní brány do Dier, odkud je na výběr mnoho okruhů a cest po NP Malá Fatra. Soušástí hotelu je restaurace. Jedna noc přijde na necelých 800Kč/osoba. Při troše štěstí natrefíte i na 25% slevu.

Svou cestu jsme začali u Hotelu Diery, který se nachází v místní části Biely Potok, v obci Terchová. Hlídané parkoviště na celý den stojí 5 EUR a výhodou je, že je umístěno přímo u vstupní brány do Dier na rozcestí Biely Potok (575 m n. m.). Po delší diskuzi jsme si vybrali jeden z velkých okruhů s tím, že se až v sedle rozhodneme, zda půjdeme na Malý nebo Velký Rozsutec.

Vyrazili jsme tedy proti proudu Hlbokého potoka po modré značce, která nás vedla k Dolným dieram. Zde se otevřel první z mnoha pohledů na rozeklané skály, mezi kterými se vinuly nerezové žebříky a lávky, pod nimiž bublal potok. I když byl pochmurný podzimní den (konec září), bylo na této trase poměrně hodně lidí, takže se šlo mírným tempem v zástupech. Člověk musel trpělivě vyčkávat, až si turisté před námi vyfotí selfie a nafotí okolní krajinu. Předbíhat se moc nedalo, takže nám nic jiného než čekat stejně nezbývalo.

Takto jsme došli až na rozcestí Ostrvné (640 m n. m.), kde se trasa rozděluje na modrou (dál Dolnými dierami – popisováno jako méně náročná trasa) a žlutou (Nové diery – tyto lze jít pouze jednosměrně, cestou zpět by se muselo po modré). My jsme vyrazili po žluté a nelitovali jsme. Překvapily nás nádherné scenérie a obtížné úseky s řetězy, v okolí dokonce výrazně ubylo turistů. S pocitem velkého uspokojení a překrásných výjevů, které nám neustále hrály před očima, jsme dorazili na rozcestí Podžiar (715 m n. m.), kde jsme se opět spojili s modrou. Po ní jsme pokračovali dál Hornými dierami. Na Podžiary je i Koliba, ve které se lze občerstvit. Zde už zase provoz zhoustnul a v jeden moment se i zcela zastavil, když se na některém úseku vyskytla rodina s dětmi v protisměru, což zapříčinilo cca 15 minutovou vynucenou přestávku (na úseku byl zrovna řetěz a mokrá skála). Každopádně Horné diery jsou zcela jistě nejkrásnějším úsekem celé oblasti.

Po modré jsme dále pokračovali přes další rozcestí Pod Pálenicou (900 m n. m.) a Pod Tesnou Rizňou (910 m n. m.) až po rozcestí Pod Tanečnicou (1186 m n. m.). Zde se otevřel neuvěřitelný pohled na dva Rozsutce – Malý a Velký. Je zde příjemná planinka se skaliskem, kde se nabízí krásné scenérie pro fotky, takže jsme se tady občerstvili a v klidu vybrali další cestu. Nakonec zvítězila varianta Malého Rozsutce, jelikož Velký byl často schovaný v mracích. Vyrazili jsme tedy do sedla Mezirozsutce (1200 m n. m.). Odtud jsme, tentokrát po zelené, pokračovali na vrchol (1344 m n. m.). Tento úsek byl opravdu náročný, čekalo nás příkré stoupání do kopce a skály s řetězem. Do toho nám dala opravdu zabrat již značná únava. Po zdolání vrcholu, ze kterého byly opravdu skvostné výhledy, jsme se rozhodli pokračovat po zelené až zpět do Bieleho Potoka. Představa, že půjdeme zpátky stejnou cestou a budeme se míjet se zástupy turistů v Dierách, nás děsila. Sestup z vrcholu byl v prvním úseku dost obtížný, suťovité podloží a příkrý spád tvořil náročnou a nebezpečnou kombinaci. V druhém úseku už to bylo lepší, člověk si jen musel dávat pozor na kluzké kořeny stromů. Poslední část byla velmi pohodlná – až k hotelu vedla příjemná polní cesta.

Tento okruh je v průvodcích popisován následovně: obtížnost 7 ( z možných 9 bodů), převýšení 768 m a doba trvání 5-6 hodin. Obtížnost nejspíš zvyšují asi tři náročnější úseky s řetězy, nám osobně přišlo, že větší dítě (10 a více let) se slušnou fyzičkou by nemělo mít problém to zdolat. Zakončení tohoto krásného slovenského výletu jsme nemohli strávit stylověji – halušky a místní pivo v Hotelu Diery bylo výtečnou tečkou za skvělým dnem.

Sponzor článku: www.streetshop.sk – značkové street oblečenie, streetwear móda, adidas tenisky