Černá hora, NP Durmitor – Černé jezero a Ledová jeskyně v neposkvrněné přírodě

Tento článek má 41 zhlédnutí
1 hvězda, Nebuď labuť :)2 hvězdy, To mě mrzí... :(3 hvězdy4 hvězdy, Děkuji :)5 hvězd, Paráda! Děkuji (No Ratings Yet)
Loading...
Stát, město: Černá Hora, Žabljak
Místo: Národní park Durmitor
GPS Místa: 43.1452850N, 19.0908794E (Ukázat na mapě)
Stručný popis: Černé jezero je přírodní vodní nádrž, která má tvar čísla 8, a v dobách sucha se z něj stávají dvě menší. Zajímavé je, že menší jezero má větší objem vody, což je tím, že je hlubší (hloubka dosahuje téměř do 50 m). Ledová jeskyně se nachází ve 2160 m n. m. v hoře Obla Glava. Celoročně zde můžete vidět ledovcové krápníky o délce dospělého člověka, které nerozmrzají ani v ty nejteplejší letní dny, a musíte se sem sklouznout po ledové skluzavce.
TIP na cestu
ZobrazitNa hranici NP Durmitor se bez problémů ubytujete kolem 200Kč/osoba/noc.
ZobrazitCena/výkon: Pěkné ubytování s balkónem, krásným výhledem a bezvadnou polohou za 400Kč/osoba/noc.
ZobrazitZájezd: Aktivní desetidenní zájezd s pětidenním pobytem v NP Durmitor s 1x raftingem a závěrečným odpočinkem u moře za 7480Kč. POZOR! Odjezd už 23.8.2019

„V životě sbírej zážitky, ne věci.“

Mé srdce stále více touží cestovat do zemí, které mají nedotčenou přírodu. Ve městech žijeme každý den, stávají se naší součástí. Často ale zapomínáme, kde je náš původ. Vybrala jsem si tuto zemi, protože osobně neznám nikoho, kdo by tam byl a já mám ráda objevovat nové věci. Když jsem se o tom zmínila v práci, spousta lidí ani nevěděla, kde tahle země leží. Vyrazila jsem na týden s mým přítelem, Angličanem, pro kterého je taková země netypická.

 

Doprava

Pokud žijete v ČR, vyplatí se vám jet vlastním autem. My to máme trochu z ruky, proto jsme letěli. Žijeme v Bristolu, ale odsud do Montenegra nic nelétá nebo je to vše drahé, takže jsme museli vyrazit na Stansted v Londýně.

Mám ráda cestovat low-cost, takže většinou přejíždíme mezi body místními busy nebo vlaky. Zde to bylo trochu těžší. Za každou cenu jsem chtěla navštívit národní park Durmitor, ale to bylo busem moc komplikované a trvalo to moc dlouho na to, že jsme měli jen týden. Rozhodli jsme se tedy půjčit si auto, ale ze začátku jsme mysleli, že to bude nemožné, protože většina společností vyžaduje kreditní kartu, kterou nemáme. Nakonec jsme sehnali jednu společnost, u které se dá zapůjčit i s kartou debetní. Durmitor bude!!!

Připravte se na pořádnou jízdu! Silnice, na které se sotva vejde jedno auto, se musí nacpat dvě, sebevražedné serpentiny, do kterých vjíždíte a modlíte se, abyste tam nenarazili na jiného řidiče. Místa, kde popojedete pár centimetrů ze silnice a už padáte vstříc propasti pod vámi. Navíc Černohorci zrovna moc neřeší pravidla silničního provozu.

 

Ubytování

Nejlepším výchozím bodem na Černé jezero je Žabljaku. Vybrala jsem zde pokoj v horské chatě, kterých tu je požehnaně, protože je to oblíbená lyžařská oblast. V tomto pohoří se vyskytuje nejvyšší bod Černé hory – Bobov Kuk. Mám ráda malá ubytování, kde můžete nasát atmosféru a pokecat s místními. Bohužel, když jsme dorazili na místo, paní nám řekla, že pro nás nemá místo. Prý nefunguje elektřina. Zda to byla pravda, netuším, po chvíli volala svému příteli, pravděpodobně majiteli, a neuvědomila si, že slovanské jazyky jsou si celkem podobné, takže jsem rozuměla. Nenechala jsem si tím ale zkazit den, navíc jsme zde byli v říjnu, což je mimo sezónu, takže jsem našla velmi rychle náhradu v moc hezkém hostelu nedaleko. Ten byl ve výsledku ještě levnější než původní místo. Pokoje se pohybují okolo 400-500,- Kč za dvoulůžkový pokoj/noc, takže nic extra drahého.

 

Výprava do NP

Ráno jsme vyrazili brzy, abychom měli dost času si užít tu nádheru, navíc jsem měla v plánu se jít podívat na takzvanou Ledovou jeskyni. Začátek října v horách byl po ránu velmi mrazivý, teplota klesla až na nulu. Výhodou bylo, že zde bylo jen pár výletníků a správců, a my si mohli užít nádherný výhled na jezero a hory, které se tyčí za ním, a vytvářejí tak naprosto úžasnou scenérii. Ta je ještě kouzelnější za rozbřesku, kdy první sluneční paprsky začínají dopadat na hladinu a lesknou se jako tisíce třpytek. Měla jsem pocit, že jsem v nějakém národním parku v Kanadě. Určitě musí být super tu zůstat na více dní s rodinou přes léto, lenošit okolo a koupat se, případně rybařit.

Udělali jsme si krátkou procházku okolo, a to do tzv. Titovy jeskyně, kde se za druhé světové války ukrývali partyzáni s Titem v čele. Poté jsme se vrátili zpět na hlavní cestu vedle pěkné restaurace, a už jsme vyrazili na výšlap. Míjeli jsme pár horských chatek, které se pravděpodobně dají pronajmout a užít si tak klidu nenarušovaného žádným městským hlukem ani silnicí. Po cestě jsme potkali jednoho ze správců vybírajícího vstupní poplatek, který byl asi €3 na osobu. „ Dobar dan,“ volal na nás. My už jsme lístky měli, platili jsme na parkovišti, kde jsme nechávali auto. Ukázali jsme je, ještě jsem se ho zeptala a naposledy se ujistila, že jdeme správným směrem a už jsme pokračovali. Cesta je hezky značená, takže se neztratíte. Nejdříve jsme procházeli lesem, kde jsme viděli dělníky, jak spolu s buvoly tahají klády dolů. Jako pro městskou holku to pro mě byl docela zážitek. Poté cesta začala řídnout a byla víc a víc kamenitá. Došli jsme až do nádherného údolí, kde stály asi 3 chatky. Nebyla jsem si moc jistá k čemu slouží, ale tipuji, že je to ubytovna, kde můžete během sezóny zůstat přes noc, pokud vyrážíte na delší túru. Můžete si tu také nabrat vodu z horského potůčku, pokud vám vaše zásoby už došly, stejně jako mně.

Potom začala ta nejtěžší část této cesty – strmé stoupání. Odsud byl výhled na divokou a neposkvrněnou přírodu opravdu nejkrásnější. Sice jsme nebyli daleko od jeskyně, ale zhruba po další půlhodině jsme se rozhodli to vzdát. Já i přítel jsme začali pociťovat kolena, protože na takovou námahu nejsme zvyklí, ačkoli chodíme docela často a sportujeme, navíc na nás šly závratě. A tak jsme se vydali na cestu zpět, já trochu zklamaná, že jsme se tam nedohrabali, protože jsem to opravdu chtěla vidět, ale věděla jsem, že to máme skoro další 3 hodiny dolů zpět k jezeru.

Bylo odpoledne, okolo 5. hodiny, pěkný sluneční den a kolem jezera naprosto plno. Znova jsem si uvědomila, jaký význam má pořekadlo „ranní ptáče dál doskáče“, a byla jsem vděčná, že jsem si udělala pěkné fotky bez těch desítek lidí okolo.

Další článek
Předchozí článek

Související články

Zanechte komentář

Powered by WordPress | Designed by: buy backlinks | Thanks to webdesign berlin, House Plans and voucher codes