Slovinsko, Julské Alpy – Rychle a lehce na nejvyšší horu Triglav

Tento článek má 55 zhlédnutí
1 hvězda, Nebuď labuť :)2 hvězdy, To mě mrzí... :(3 hvězdy4 hvězdy, Děkuji :)5 hvězd, Paráda! Děkuji (No Ratings Yet)
Loading...
Stát, Místo: Slovinsko, hora Triglav 2864 m n. m.
GPS Parkování: 46.4129244N, 13.8468708E (Ukázat na mapě)
GPS Místa: 46.3782981N, 13.8365822E (Ukázat na mapě)
Zastávka VLAK: Jesenice
Jak se sem dostat? Nejlépe autem (z ČR cca 7 hodin), případně kombinací vlaku (do zastávky Jesenice) a autobusu, nebo stopu, podle toho, kde chcete začít.

Popis trasy: Na vrchol vede několik cest. V zásadě se dají rozdělit na západní (od Trenty), jižní (od Bohinjského jezera) a severní (od Aljaževa domu). Ze všech stran vede alespoň po nějakou část ferrata. Minimálně ze severu je určitě vhodný ferratový set, z ostatních stran to záleží na vašich zkušenostech
TIP na cestu
ZobrazitNapříklad v městečku Mojstrana, které je dobrou startovní pozicí na horu Triglav je cena za ubytování od 470Kč/osoba/noc.
ZobrazitCena/výkon: Úžasné ubytování v chaloupce kousek od jezera Bohnij za 550Kč/osoba/noc.
ZobrazitZájezd: Pětidenní pestrý zájezd do Slovinských hor i k moři za 5890Kč.

Triglav je s výškou 2864 metrů nejvyšší horou Slovinska. Z Česka to je sem méně než den cesty, což je důvod, proč se v celých Julských Alpách většina lidí zdraví „Ahoj“. Čechů je tu zkrátka většina. My jsme se tím ale nenechali znechutit a vyrazili dělat to, co nás baví. Běhat v horách.

Jasně, Triglav asi není místem, na kterém by většina lidí chtěla běhat, už jenom proto, že i při nejlehčím možném výstupu se překonává ferrata. Pro nás je to ale ráj. Nějakých 35 km s více než 2km převýšením? Co víc bychom mohli chtít?

Slyšeli jste někdy o mottu francouzské značky Salomon: „Fast and light“? My ano. Proto, když v sedm ráno vyrážíme z kempu ve vesnici Trenta, nemáme s sebou nic víc než dva litry vody a pár rychlých cukrů. První část je tak nějak na rozehřátí víceméně po rovině, ale pak to přijde. Více než 1800 metrů převýšení na 10 kilometrech. Možná se to zdá jako hodně, ale jestli je to něčeho hodně, tak zábavy.

Naše boty se pomalu zakusují do maličkých kousků vápence tvořících pěšinu směřující ke Koče Na Doliču. Už teď vím, že tento štěrk bude cestou dolů bolet. Vertikální jeden a něco kilometr uplynul jako voda, na chatu jsme to zvládli za hodinu a půl. Štěstí, že jsme vyrazili tak brzo. Vypadá to na horký červencový den a my jsme se až doteď schovávali ve stínu vápencové stěny, takže jsme se tolik nepřehřívali. Odpoledne navíc mohou přijít bouřky, takže není na co čekat, musíme hýbnout zadkem!

Až pod závěrečný vrcholek probíhá všechno dokonale. S bratrancem/parťákem se předháníme, kdo dokáže vyvinout větší rychlost do kopce. 200 výškových metrů pod vrcholem ale začíná přituhovat. Pochopitelně jsme si s sebou nebrali ani sedáky, ani helmy, přesto ale na ferratě k vrcholu nezpomalujeme ani trochu – spíše naopak. Zatímco se rukou držím lana, nohy mi intuitivně přeskakují z kamene na kámen. Když už ferrata není, vybíháme prudké vápencové škrapy po čtyřech.

Počasí nám ale neskutečně přeje. Je už po deváté, ale pořád ani stopy po tom typickém mraku, který vždy obklopuje vrchol. Vrcholový kříž je obklopen turisty ověšenými ferratovými sety, většina z nich přišla ze severu od Alježova domu. My si vychutnáváme chvíli odpočinku, než se vrhneme do střemhlavého downhillu. Nahoru jsme to zvládli za dvě a půl hodiny, stihneme to dolů za hodinu a půl?

Neexistuje lepší odpověď než to pokusem zjistit. Na ferratě málem padáme, ale to nám nebrání ještě zvyšovat tempo. Slidovat v kamenném poli je super zábava, ještě větší je ale v poli sněhovém. Škoda, že má jen pár desítek metrů, musíme si ho tak několikrát zopakovat. Na půlmetrové pěšince nad půlkilometrovým srázem se přetahujeme o každý centimetr těla, abychom byli před tím druhým (vyhrál jsem!). V žilách mi koluje adrenalin naředěný tím správným množstvím strachu… Ne, dělám si srandu, je to čistý adrenalin, na strach nemám ani pomyšlení.

Jak chodidla začínají být unavená, ostré vápencové kamínky pod botami začínají bolet víc a víc. Proto se nakonec i radujeme, když už jsme dole u vody. Teplota přesahuje 30 °C, a proto neváháme ani vteřinu a skáčeme do ledové vody.

Nakonec docvakneme i těch zbývajících pár kilometrů do kempu. Tam na nás čeká jednak pizza, jednak vychlazená cola. Nikdy nechutnala líp.

Normálním tempem tento výstup zabere skoro celý den, my byli dole před polednem. Ať už se rozhodnete pro jakoukoliv variantu, vždy dvakrát zapřemýšlejte nad vašimi fyzickými schopnostmi a zkušenostmi.

Předchozí článek

Související články

Zanechte komentář

Powered by WordPress | Designed by: buy backlinks | Thanks to webdesign berlin, House Plans and voucher codes