Ukrajina, Kyjev – Postsovětské město plné kontrastů

Tento článek má 38 zhlédnutí
1 hvězda, Nebuď labuť :)2 hvězdy, To mě mrzí... :(3 hvězdy4 hvězdy, Děkuji :)5 hvězd, Paráda! Děkuji (No Ratings Yet)
Loading...
Stát, Město: Ukrajina, Kyjev
Ostatní informace
GPS Města: 50.4501072N, 30.5240500E

Muzeum Velké vlastenecké války
GPS Místa: 50.4278867N, 30.5628550E
GPS Parkování: 50.4302217N, 30.5579392E
Stručný popis: Toto impozantní megalomanské, třímilionové monstrum na řece Dněpr je místem, kde se tradiční východoevropské výjevy a poutavá historie mísí s moderními architektonickými projekty. Muzeum Velké vlastenecké války je obrovský areál věnovaný druhoválečnému konfliktu, v němž se nachází nejrůznější expozice vojenské techniky ze 20. století.

Po několika dnech strávených objevováním krás Lvova a nasáváním atmosféry této západoukrajinské metropole, a nejen jí, nastal čas přesunout se o kus dál. Kyjev byl volbou veskrze logickou, jelikož se jedná o hlavní město, které má zvídavému cestovateli co nabídnout. Co víc, z Kyjeva je možné dostat se do Černobylu, jež měl být hlavním cílem a zlatým hřebem mé skromné výpravy. Již ve Lvově jsem se však setkal s tvrzeními, že je Kyjev městem diametrálně odlišným od mnou již milované západoukrajinské metropole a že bezstarostným toulkám nočním městem odzvonilo. Na cestu jsem se vydal s nadšením, avšak nutno říci, že jsem pociťoval jisté obavy.

Nedbaje varování známých jsem se rozhodl, že trasu do Kyjeva absolvuji lůžkovým vlakem. Nutno říci, že při pohledu na technický stav vagónů na lvovském nádraží jsem se cítil poněkud nesvůj, černé scénáře se však naštěstí nenaplnily. Zamluvený vůz střední třídy byl zcela v pořádku, kvalitou srovnatelný s expresy ČD nebo oddílem Standard RegioJetu. Zhruba šestihodinová cesta uběhla velmi rychle, za což vděčím mimo jiné mým zvídavým ukrajinským spolucestujícím, kterým jsem panslovansky (což je svérázná kombinace češtiny, polštiny, slovenštiny, ruštiny, a ještě slezského nářečí) vysvětloval, co jako osamělý dobrodruh hodlám dělat v jejich hlavním městě. Otázka „A to se nebojíš?“ mě malinko vyvedla z míry a byla předzvěstí toho, jak na mě bude hlavní město Ukrajiny působit.

Ve srovnání se Lvovem je Kyjev impozantní. Toto megalomanské, třímilionové monstrum na řece Dněpr je místem, kde se tradiční východoevropské výjevy a poutavá historie mísí s moderními architektonickými projekty. Poté, co jsem se značně znaven dopotácel před hlavní nádraží, jsem zůstal užasle stát a přemýšlel, jestli jsem se náhodou neocitl v jiné zemi. Příjemně útulná, středoevropská atmosféra Lvova byla tatam, z výšky na mě hleděly obrovské, chladné a hrozivě vyhlížející budovy. V době mé návštěvy byla v plném proudu výstavba nových obytných bloků a kancelářských mrakodrapů a velká část města byla poseta jeřáby. Tento výjev mimochodem silně kontrastuje se starší zástavbou a historickými památkami, z nichž zmíním Katedrálu sv. Sofie, Chrám sv. Ondřeje nebo Kyjevskopečerskou lávru. Pozoruhodnou změnu prostředí jsem nejprve vnímal z terasy McDonaldu naproti nádraží, kam jsem se uchýlil pro trochu nezdravé útěchy.

Výrazněji, než změna městské zástavby na mě však zapůsobila změna atmosféry. Přestože se situace samozřejmě liší v závislosti na tom, ve které městské části se zrovna nacházíte, procházka nočním Kyjevem může evokovat vzpomínky na pověstnou školní stezku odvahy. Pokud nejste někde v centru a jste sami, noční toulky silně nedoporučuji. Potemnělé, špatně osvětlené ulice jsou často místem setkání různých individuí, které s oblibou pokřikují na kolemjdoucí. Ve městě rovněž působí celá paleta nejrůznějších podvodníků, jejichž kreativita není nepodobná praktikám, se kterými se zahraniční turista může setkat v naší Praze. Osobně jsem výběr čtvrti zpackal tak, že jsem si v noci cestou z obchodu říkal, zdali za láhev vody a něco k snědku tentokrát nezaplatím hřivnami, ale ledvinou.

Jelikož můj program v Kyjevě striktně ovlivnil naplánovaný celodenní výlet do Černobylu, musel jsem si vybrat, co vlastně chci vidět. Zmíněné architektonické skvosty se bohužel staly záležitostí jednoho odpoledne, necítím se tedy být v pozici, odkud bych o nich mohl smysluplně napsat. Jako fanoušek vojenské historie jsem si však nemohl nechat ujít návštěvu open-air Muzea Velké vlastenecké války. Jedná se o obrovský areál věnovaný druhoválečnému konfliktu, v němž se nachází nejrůznější expozice vojenské techniky ze 20. století. Pokud vás odmalička fascinují tanky a vše s nimi spojené, návštěvou rozhodně neprohloupíte, mimo jiné také proto, že je vstup do areálu zcela zdarma. Za některé místa je třeba si připlatit, na naše poměry se však jedná o částku opravdu symbolickou. V areálu se nachází rovněž několik patriotických reliéfů a celé oblasti pak dominuje obrovská socha ženy s mečem a štítem, kterou Ukrajinci pragmaticky pojmenovali „Vlast“. Místo má opravdu působivou atmosféru a pokud má v místních vzbuzovat hrdost, tak myslím, že účel splnilo. Zajímavostí budiž to, že se v areálu nachází rovněž několik kusů poškozené vojenské techniky, kterou Ukrajinci ukořistili Rusům na Donbasu a která má dokazovat ruské vměšování se do vnitřních záležitostí Ukrajiny.

Pokud bych tedy měl své vlastní dojmy z Kyjeva charakterizovat jedním slovem, použil bych poněkud otřepané, ale trefné slovo „kontrast“. Starobylé památky kontrastují s novou (zdráhám se použít slovo moderní) zástavbou, široké a mnohdy velmi kvalitní cesty kontrastují s kvalitou dopravních prostředků, které se po nich prohánějí. No a v neposlední řadě hospodářsko-kulturní význam města silně kontrastuje s bezpečnostní situací, obzvláště pak v noci. Zároveň je to však fascinující místo, kde se moderna kloubí s postsovětským způsobem života a kde globalizace naráží na tichý odpor zatvrzelých místních. Proces seznamování s touto metropolí může někdy přinést výchovný pohlavek, například v podobě pokuty v MHD (ve výši závratných 130 českých korun), pokud však pochopíte vnitřní chod tohoto svérázného města a budete se řídit zdravým rozumem, dá se v něm fungovat zcela bez problému. Od návštěvy tedy neodrazuji, sám jsem přesvědčen o tom, že musím Kyjevu dát minimálně ještě jednu šanci. Mimo jiné také proto, že se nutně musím vrátit do města duchů kousek na sever, které bude tématem příštího článku.

Další článek
Předchozí článek

Související články

Zanechte komentář

Powered by WordPress | Designed by: buy backlinks | Thanks to webdesign berlin, House Plans and voucher codes