Kypr, Larnaca -> Limmasol -> Olymp -> Pafos | 222 km pěšky a stopem po Kypru

Tento článek má 502 zhlédnutí
1 hvězda, Nebuď labuť :)2 hvězdy, To mě mrzí... :(3 hvězdy4 hvězdy, Děkuji :)5 hvězd, Paráda! Děkuji (No Ratings Yet)
Loading...
Stát, ostrov:Kypr, Kypr
Města:Larnaca, Limmasol, hora Olymp, Pafos
Přílet: Katovice -> Larnaca, Wizzair
Odlet: Pafos -> Krakow, Ryanair
Cena letenek celkem: 2700Kč/osoba
Termín: 29.5.2017 - 7.6.2017
Délka trasy: 222km
Stručný popis: Tento parádní desetidenní trip jsme plánovali převážně prochodit, ale nakonec jsme ho z většiny prostopovali. Stopování na Kypru je totiž skvělý zážitek. Velmi milý a ochotný lidi v této zemi byla radost poznávat. 🙂

Letos to vypadá, že na jarní dovolenou jedu sám. Náš klasickej lezeckej trip v bandičce se letos nedaří zorganizovat. A delší dobu už mám v hlavě touhu vyrazit na nějakej walking trip (jakože pěšky). „Kupodivu“ se k mému plánu nikdo z bandičky a ani širšího okruhu přátel moc nemá, a to ani když je lákám na hory vysoké necelých 2000m. Na to, že z dostupných informací Olymp na Kypru za moc nestojí, důraz tolik nekladu. 🙂 Každopádně suma sumárum poletím tedy na walking trip sám. Trochu jsem s tím počítal a už od začátku jsem volil destinaci bez Medvědů. 🙂

Den před nákupem letenek dávám ještě echo na facebook s tím, že zítra kupuji letenky, tak kdyby náhodou. A hle… Druhý den večer se ozývá Bára. Ta tedy později přiznává, že v tom dost podstatnou roli hrála flaška vína 🙂 Každopádně to na věci nic nemění, probíráme možnosti, Bára poupravuje moje plány – jsem si třeba myslel, že stan potřeba nebude, ale pak jsem pronesl něco o hadech a hamace a byl z toho stan v příručáku. 🙂 V podobným duchu se to řeší i s jídlem, kdy berem 3x dvojporce Travel Lunche – můžu si sice vybrat jaký chci, ale nastavenými mantinely neprošel ani guláš. 🙂 Další tři porce skvělého Adventure menu už mámé každý dle vlastního výběru, takže 2x Jelení ragů to jistí. Nicméně veškerou přípravu jsme zvládli a vyrážíme.
Bára z každé své dovolené píše průběžně reporty, který posílá kámoškám, mamince i babičce (tvl, chudák babička 🙂 ). Pak je tedy zbytečný, abych se s tím psal. S Bářiným svolením reporty zveřejňuji. Je to tedy Kypr z pohledu Báry s mým komentářem, který je psán kurzívou.
Pro lepší orientaci v textu jěště nabízím překlad z Jagerštiny: loukost – nízká hladina ceny, hekovat – práce s počítačem, houmles – bezďák, kampeny – společnost 🙂

Report No.1

Je noc, pijem pivko na pláži a náš příběh začíná..

V podstatě ale začal už v březnu, když jsem z osobních důvodů pokořila láhev Merlotu, mrknu na fejsbuk a tam Milan (kámoš, kterého znám dlouho, ale vlastně ani moc ne) píše, že shání kampeny na výlet na Kypr. Jagerová nemaje zábran, píše, že pojede. A přátelé ano, pak mi bylo blbý vycouvat. Letí to z Polska, takže můj úkol je nahekovat vlakovou jízdenku. Cena dobrá, kód v mobilu čitelný. Pondělní ráno a my vyrážíme. V Česku načtou kód, my v Hranicích na Moravě přestoupíme a tam…. Tam už se rozpíná Polsko. Země, jenž elektřinu zavedla evidentně loni, neboť pán ve vlaku má jenom cvakátko na lístky a mobil nám neštípne. Nejsme jediní. Platíme 40€ keš, takže celkem zhusta vyčerpáváme náš fond, trochu pičujeme, ale musíme se s tím smířit. V Polsku dalších 54 zlo za bus na letiště, pak let a pak Larnaka.

Pěšky do města, najít pláž a večerku, tam voda (bože díky) a pivo (bože díky tisíckrát). Dáváme na pláži každý čtyři kousky. Milan se snaží natočit noční přistání letadla a hledáme lehátko, na které nebude dopadat svit nočního poloprázdného baru a dáme na něm houmles noc. Pro dnešek stačí. Pa

Report No.2

Spaní na houmlese. Miluješ to. Fakt! Nejdřív se trochu bojíš, že přijdou benga a ty z mošničky povalíš pokutu. To se neděje. Pak se bojíš, že tě okradou, tak bágly nahevtíš mezi plážový lehátka, ale nakonec je všechno na svým místě, dál se bojíš, že tě bude někdo ráno fakovat, že lehátka jsou placený. A to se děje. Přijde týpek, ve chvíli, kdy už jsi dávno vzhůru, říká, že spaní je v poho, ale jestli tam chceš zůstat tak 5 ojro. My, že už jdeme a on… Tak jo.

Zní to jako idylka, ale pár výhrad by bylo. Zaprvý, to lehátko si sklop úplně nejvíc, jinak budeš klouzat a ráno, ráno se musíš přemoci a jít do plavek. Je zima, moře studený jak cyp, ale i když je asi sedm ráno, tak pláž už ožívá a není kde si čůrnout. Takže předstíráš, že nemáš infarkt z teplotního šoku, lezeš tam jen po pás a pak předstíráš, že tam jen nechčiješ.

Pak centrum, shánění karimatky pro Milana a cesta směrem do ___. (? Limmasol Báro 😀 ) Jinak pláž byla hned u letiště, takže nejdřív s Milanem sdílíš jeho nadšení pro každý přistání, nechceš mu to kazit, tak v sobě držíš to, že vás to za chvíli bude srát. Ty zaspíš, ale Milan má další dvě hodiny smůlu. (Jop, pak to sralo.. 🙂 )
Vylezeme z Larnaky a bereme stop, asi třetí auto staví, bere nás kousek od místa, kam chceme a my pak dáváme oběd, prohlédneme kostelík a jdeme na pobřeží. Naše představa, že jdeme podél pláže a až se nám bude chtít, tak dáme koupání (močení už pouze dobrovolné) se náhle rozplývá nebo spíš rozfoukává v masivním skoro orkánu. Pobřeží jakoby v poho, ale žádnej šlágr. Do toho orkánovej protivítr. Jedinej, kdo si to užívá jsou kajtisti. Hledáme místo na bivak, ale já zpocená až na prdeli (foto jako důkaz nepošlu) chci stopovat do kempu, kde by měla být sprcha. Nakonec chytáme týpka z Irska, kterej žije ve Vietnamu, ale tady má barák, a ten nás veze až do Limmasolu.
Tady hledáme ubytování, ale nakonec skončíme u modelu – pivo a spaní na pláži. Tentokrát je strach menší a noc je perfektní. Přesouváme se po pláži k hostelu, kterej jsme našli na tajný WiFi (rozuměj, nejsme v tý restauraci, ale nahekovali jsme se), abychom se umyli. Pak výlet po městě. Oběd za 50€, pač když loukost, tak loukost 😀 a pivka u přístavu. Teď pivo na dvorku hostelu, vymýšlení trasy na hory a pokec.

PS : Boty už tlačí, náplast dochází..

 

Report No.3

Hostel byl naprosto v pohodě a piva hojnost, takže jsme vstávali až ve 12. Před námi asi 70 km, takže chvíli pěšky po městě a pak masivní stop. Lidi jsou tu milí, takže třetí auto to jistí. Michael nás bere ke svý odbočce, tam nás zve na kafe a říká, že doktoři (Bára je anestezioložka) na Kypru berou 6000 ojro. Díky. Jeho důchod je jako moje luxusní vejplata. Pak další 3 stopy a jsme pod Olympem. Úplně na vršek nás veze týpek s culíkem, kterej říká, že tu žije celej život, ale nahoře nikdy nebyl. No, nedivím se mu. Je tu britskej radar, takže dojdeš akorát k ceduli, která zakazuje pokračovat, jinak tě asi zastřelej (takže my nepokračujeme, mami). Po zdolání skoro vrcholu jdeme pěšky k vodní nádrži, kde stavíme stan, ohřívame Adventure Menu a kalíme láhev místního vína (málo).

Druhý den ráno (dopoledne) jdeme do nejbližší vesnice, kde si chceme dát oběd, ale než se nadějeme, už je její konec a my pokračujeme dál. Tam kebab a pivo a stop. Nikdo tudy neprojíždí, ale my potkáváme starší pár, kterej jede opačným směrem, ale dá se s námi do řeči a veze nás do Kaminaria. Vedro jak cyp, tak dáme pivko. Nakonec se ukazuje, že jsme u místního starosty, kterej nám furt nosí jídlo, nechal nás vysprchovat, pěkně zpívá a budeme u něj spát. 😀

Zítra už fakt půjdeme pěšky. Pa

Report No.4

Takže, kde začít. Umírám. Fakt. Špínu, pot, smrad a mastnotu ani nepočítám. Nohy mám sedřený tak, že jsem už vylepila celou roličku náplasti a jedu další, a dnešní trek jsem musela jít v ponožkách. Rozuměj v sandálech a ponožkách. Mý třísla poznaly středověk. Velká bolest. Komická chůze. Na štípance vyhrává Milan (stejně jako v prší), vyrážka po celejch nohách. Ta vynikla obzvlášť teď po sprše na hotelu. Ano přátelé, skončil čas vágusení.

Umyla jsem se dvakrát, abych zjistila, že jsem pořád špinavá, takže znovu dvakrát a ten kdysi bílej ručník hodím na Milana. Bobra a zz top v podpážku jsem shazovala Milanovým holítkem (až poté, co si oholil tvář), nicméně výsledek je skoro žádný (je to spíš hladítko). Máme dnes za sebou masivní trek v horách, jakože přes 20km (zdá se ti to málo? vzpomeň na mý třísla), obohacenej o nedostatek vody, kterej naštěstí řeší po cestě potůček (asi po 10km), je vedro a slunce peče, stínu pomálu, ale krásný, krásný a kurevsky dlouhý. Vylejzáme u starého mostečku a kdo tam není na pikniku? Náš starosta, co nás hostil. Nabízí znovu pohoštění, ale my u něj utratili skoro všechny love (chytře jsme se na třídenní track vybavili asi 50ti €, z čehož jsme 30 prolili hned při první příležitosti u starosty jen za pivka), takže už nemáme za co dělat párty a hlavně má na mě zálusk, takže tam už fakt ne. Chytáme stop do Pafosu a týpek Jenedisis (nebo tak nějak), že tam jede, ale že dá po cestě jídlo. Když nás vidí, tak nás na jídlo zve, kartou platit nejde, takže to za nás i platí, včetně pivek a pak nás odváží až před hotel. To máme dnešek.

Včera jsme vyšli od starosty a valíme do hor (trek na 15km) přes další zapadlou vesničku, kde se chceme stavit těsně před horskou cestou na označeném parkovišti, kde má být občerstvení, tudíž i voda. Jenže je to občerstvení duchů, voda neteče ani na hajzlech (čímž se vysvětluje dnešní prekérka v horách), stavíme stan, vaříme Adventure Menu a jdeme spát.

No a dneska pivka na balkoně, zejtra moře, pozítří výlet a ve středu mě máte doma.

PS: jezdí se tu vlevo a potřebujete adaptér (ten nemáme 😀 )

Pozítřejší výlet do skalní soutěsky Bára vynechává, pač chůze byla stále komická a terén měl být docela náročný, tak jsem valil sám, ale to už nechám na jiný příběh. Tracku čest, zvládli jsme to! 🙂

Další článek

Související články

Zanechte komentář

Powered by WordPress | Designed by: buy backlinks | Thanks to webdesign berlin, House Plans and voucher codes